Květen 2008

Hliníkový Primecooler PC-AB12025L12-4RL

18. května 2008 v 0:30
Připadá vám název tohoto článků něčím zvláštní? Ano, opravdu tomu tak je, jelikož pojednává o neobyčejném kousku hardware. Jedná se o hliníkový ventilátor od firmy Primecooler v provedení s černým hliníkovým rámečkem a červeným podsvícením. Pojďme se na něj tedy podívat blíž.
Tento ventilátor je zajímavý především svými použitými materiály. Kromě tradičních plastů používaných pro fany je na něm ve většinové části použit hliníkový profil. Nejen že tak větrák vypadá velmi atraktivně, ale především jeho pevnost je opravdu vynikající. Díky žebrování rámečku je pevnost celé konstrukce opravdu velká a nemusíte se tak bát o zkřivení fanu při špatně zvoleném místě montáže jako se tomu někdy stává u obyčejných plastových fanů.
Námi popisovaný fan je přesně typ Primecooler PC-AB12025L12-4RL Alu. Black 4 Red, což značí, že se jedná o fan 120×120mm s šířkou 25mm se čtyřmi červeně svítícími ledkami a černou hliníkovou konstrukcí rámu. Stejný fan lze koupit ještě v jiných provedeních podsvětlení i barev a samozřejmě také velikost 80×80mm.
Když jsem tento fan objednával, nevěděl jsem o něm mnoho informací. Především pro mě bylo tajemstvím, jaké bude jeho přesné barevné provedení. Jak na webu výrobce, tak na webech prodejců je totiž vždy zobrazen s namodralým vzhledem lopatek. Právě proto jsem si nebyl jist celkovým vzhledem při osvětlení lopatek červeným podsvětlením. Když však fan dorazil, veškeré obavy byly pryč, jelikož lopatky jsou provedeny ve správném odstínu, tedy z čirého plastu. Balení je strohé, avšak u fanu není příliš co hledat. Obsahuje tak pouze samotný fan společně se sáčkem obsahujícím čtyři upevňující šroubky. Prvávě šroubky jsou asi nejslabší částí tohoto fanu, jelikož ne každé standartní šrouby na fany zde půjdou použít. Některé bývají totiž tak měkké, že by se v hliníku moc nezachytily a sotva by držely. V případě šroubů dodávaných výrobcem tomu však tak není a fan tak dokáží připevnit opravdu důkladně. Ventilátor je opatřen tradičním 30 cm přípojným kabelem zakončeným třípinovým konektorem, který tak bude možné připojit na jakýkoli konektor na základní desce určený pro napájení fanů. V době kdy v balení většiny fanů najdete minimálně ještě redukci na molex nebo další vychytávky je toto balení možná až strohé, avšak obsahuje vše co je nutně potřeba.
Jak již bylo řečeno, lopatky ventilátoru stejně jako zbytek křížové konstrukce uložení ventilátoru je z čirého plastu, který tak dokáže skvěle rozptylovat podsvětlení fanu. Konstrukce je tvořena z hliníkového žebrovaného profilu, který je v případě námi popisovaného fanu v provedení černém. Ventilátor se shodnými parametry můžete pořídit taktéž v provedení stříbrném, tedy v nebarevném eloxovaném hliníku. Plastová konstrukce středového kříže je do hliníkového rámu připevněna pouhým těsným nasunutím, které je dostatečně pevné, avšak pokud by jste chtěli z jakéhokoli důvodu od sebe tyto dvě části, oddělit, je to velmi jednoduché.
Motor fanu je klasický čtyřcívkový poháněný stejnosměrnými 12V a zvládá roztočení již na hranici 6V. Jelikož jsou osvětlovací diody zapojeny na obvodu motoru, jejich svítivost je tak samozřejmě závislá zároveň s motorem na napájecím napětí. Není ale problém didoy přepojit na vlastní neregulovaný obvod, aby se daly regulovat pouze otáčky bez nutnosti snížení intenzity osvětlení.
Diody jsou umístěny tradičně v rozích fanu, které jsou v tomto případě tvořeny kostkami z čirého plastu. Jsou směřovány tak, aby tvořily svým světlem pomyslná čtverec, díky kterému jsou dostatečně světleny veškeré interní plochy fanu. Diody jsou pístupné z vnitřní strany fanu směrem od rotoru a pokud by jste je tedy chtěli zaměnit za jiné, není v tom žádný problém. Jedná se o 5mm diody, které lze sehnat v každém lepším elektru, proto se meze vaší fantazii nekladou.
Právě "pozměnitelnost" tohoto fanu u něj hraje pro moddera hlavní roli. Nejen že lze jednoduše přepojit diody na vlastní obvod, nebo změnit jejich barvu, především však lze s fanem libovolně nakládat vzhledem k rozebiratelnosti hliníko-plastové konstrukci. Ze základního tvaru fanu tak lze středový kříž z plastu společně s celým rotorem vysunout na požadovaný rozměr. Samozřejmě díky tomu lze fan i kompletně rozebrat a použít tak například pouze jeho plastovou konstrukci bez rámečku pokud se vám to do casu hodí. Je ale samozřejmě nutné počítat s tím, že je třeba řádně upevnit patky konstrukce aby nedošlo ke zdeformování fanu a tím následnému kontaktu lopatek s konstrukcí. Dále je třeba brát zřetel na to, že bez okrajového rámečku bude část vzduchu hnána nejen dozadu za fan, ale také na boky vlivem odstředivosti.
Jak vidíte, je tento fan opravdu velmi varoabilní ale jeho hlavním lákadlem přesto zůstává především pevná hliníková konstrukce společně s jejím atraktivním vzhledem. Je tedy na každém z vás, zda se vám takový fan líbí a pořídíte si jej. Na závěr ještě dodávám obrázky s tím jak fan reálně svítí. Jeho červenou barvu podsvícení je těžké zachytit přesně na foťáku, ale ve skutečnosti je opravdu až nečekaně sytá a pěkná. Zároveň také fan překvapil svou tichostí, na kterou nejsem u všech primecooler fanů zvyklý.

Levněji to nejde - Acutake ACU-Cool

18. května 2008 v 0:27
V dnešní recenzi si představíme jeden z nejlevnějších modelů case na našem trhu. Pokud tedy vybíráte case podle co nejnižší ceny, tento článek je pro vás jako ušitý. Pokud se naopak pouze chcete podívat jak vypadá to nejlevnější co lze na trhu najít, jste tu taktéž správně. Pojďme se tedy podívat co si pro nás Acutake připravil.
Dnes recenzovaným modelem je Acutake ACU-Cool. Jedná se o tradiční ATX Middletower case, kterou při řazení dle ceny najdete v e-shopech na prvních místech. Stojí totiž pouhých 500Kč. Acutake řadí tuto case mezi skříně pro běžné použití, kterým mají patrně na mysli právě uživatele hledící převážně na finanční stránku. Samozřejmě v této ceně nehledejte case osazenou zdrojem. Jste-li zvyklí na některé kvalitní modely casů od této firmy ve vyšších řadách, u této skříně opravdu onu kvalitu nehledejte. Vzhledem k ceně totiž výrobce šetřil doslova na každém kousku casu a jde to řádně poznat.
Začněme ale pěkně od počátku. Case se vám do rukou dostane v tradičním kartonovém balení na které jsme u levnějších skříní zvyklí. Uvnitř střídmě potištěné krabice se skrývá samotná case zabalená v sáčku a chráněna klasickými polystyrenovými bloky. Nutno dodat, že již při prvním potěžkání case zabalené v krabici musí být každému jasné, že se uvnitř neskrývá žádný masivní case. Ba právě naopak, máte pocit že je krabice prázdná. Case totiž váží pouhých 4,3kg, což je u plechové konstrukce opravdu nezvykle málo.
Po vybalení case se nám naskýtá pohled na její tvary a design. Vzhledové provedení skříně je vcelku slušivé a pravděpodobně nikoho neurazí, avšak ani nenadchne. Case je provedena převážně v černé barvě s dekorativními částmi čelní plochy v provedení barvy stříbrné. Na kovových částech je barva v kvalitním provedení, na částech plastových je však nástřik stříbrné řekl bych až ledabylý. Lze jej poškodit pouhým nehtem a dostat se tak až na základní barvu plastu. Pokud si tedy case umístíte k nohám, počítejte s tím, že budou hrany možná brzy dost okopané.
Na front panelu vidíme v horní části odklopnou záslepku mechaniky, která se již dnes stává jakýmsi standartem u většiny case. Její provedení je lehce vyjímatelné, jelikož má pouze úchytky na dvou kratších stranách. Když si ji prohlédnete z blízka, nejedná se o žádnou pevnou konstrukci, avšak pro své účely snad i po nějaké době bude stačit. Pod touto záslepkou jsou dále ještě tři další plné pro pozici 5,25″. Jak si tedy můžete domyslet, case má tradiční čtyři pozice pro 5,25″ zařízení na které jsme u middletower casů zvyklí.
Níže pak vidíme jednu externí pozici pro 3,5″ zařízení s plnou záslepkou. Pod ní se poté vyskytují kontrolky a tlačítka obvyklých funkcí. Najdeme zde tedy zapnutí počítače pod velkým tlačítkem společně s resetem podmenším zapuštěným tlačítkem. Vedle power tlačítka poté vidíme tradičně dvě diody pro indikaci chodu pc (zelená) a práce disku (oranžová). Na protější straně stejné roviny potém umístil výrobce logo svého výrobku, tedy Acutake Cool. Ve spodní stříbrné části poté vidíme žebrování, teré sice vypadá jako funkční, tedy otevřené pro přívod vzduchu do case, avšak není tomu tak. Celý front panel je tvořen zjako uzavřený, tedy pokud budete chtít usadit do přední pozice nějaký fan, na který zde není žádná příprava, budete muset buď vyřezat otvor přímo pro fan někde na přední části, nebo lépe prořezat vodorovné části spodního žebrování. Tato úprava nenaruší vzhled case zepředu, ale fan bude mít dostatek přísunu vzduchu pro korektní chlazení.
Podíváme-li se ještě níž, vidíme záslepku klasických front konektorů, tedy dvou portů USB, sluchátkového a mikrofonového 3,5mm jacku. Záslepka je v provedení tradičního uzamykače známého z běžné elektroniky.
Při bočním pohledu na case vidíme, že pravá bočnice je plná a tedy zcela připravena pro případné úpravy. Levá bočnice poté obahuje perforace pro pozici chladiče procesoru a grafiky. Perforace pro grafiku je v provedení obdélníkovém, na které lze sice osadit jakýkoli fan, avšak pouze na dva až tři šroubky. Tato pozice totiž není pro přichycení fanu přímo určena, ale grafika si má díky ní pouze vzduch sama přisávat. Není problém sem však zmíněný fan připevnit. Horní perforace pro cpu je šestihranného profilu s připravenýmí dírami pro 80mm fan, či od výrobce připevněnou plastovou redukci k sání chladiče procesoru.
Zadní proporce case taktéž nepřekvapují žádnou ohromující novinkou a jsou zde pouze kopírované prvky dražších case v horším provedení, díky kterým je tato case natolik levná. Mimo klasické horní pozice pro napájecí zdroj se pod ní vyskytují pozice pro shield základní desky s odlamovací záslepkou a vedle něj perforovaný šestihran s připravenými dírami pro 80 nebo 92mm fan. Níže poté vidíme vylamovací záslepky pci karet, vedle nichž lze zahlédnout plastovou krytku pro úschovu šroubení karet. Ta je "neodnímatelná", jelikož je její horní část přichycena na plastovém "kloubku", díky kterému i po odšroubení stále u case drží. Co je však v této části zajímavější je fakt, že výrobce do děr pro šorubení karet ani neudělal závity. Se šroubením si tak budete muset chvíli pohrát. Buď tedy otvory dodatečně protáhnete závitem M3, nebo použijete samořezné šrouby.
Po odejmutí bočnic, které drží na tradičních dvou párech šroublů se nám naskýtá pohlde do útrob case. Vidíme tak až pět interních 3,5″ pozic a již zmiňovaou jednu 3,5″ externí společně se čtyřmi 5,25″ takté externími. Když už máme case otevřenou, nutno říci, že zde jde na každém kousku poznat, proč váží celek tak málo. Použité plechy se totiž prohýbají při jakémkoli kontaktu se skříní. Jestliže jsme mluvili o casech od EuroCase jako o papírácíh, když tloušťky jejich stěn dosahovaly 1mm včetně barvy, zde vás překvapí rozměr 0,6mm včetně barvy. Chatrnější case jsem v rukou ještě opravdu nikdy neměl a člověk se občas bojí ji pořádně chytnout. Jediné čím došlo k částečnému zpevnění bylo následné osazení komponentami, které alespoň některé části vyztužily. Ač jsou některé plochy lemovány a prolisovány, stejně tak k jejich významnému zpevnění nedošlo a case se doslova kroutí pod rukama společně s neustálým prohýbáním všelijakých plechů.
V interní části si na závěr ještě povšimneme klasické kabeláže pro připojení front koenktorů, tlačítek a indikačních diod.
Když začnete case osazovat hardwrem, překvapuje vás na nejdenom kroku. Jedním z nich jsou již zmíněné pozice pro pci karty kde chybí závity. Další takovou částí je prostor pro napájecí zdroj, kde se velice projevuje tenkost použitých plechů case. Když totiž zdroj do case připevníte, je zcela zřetelné jak se pod jeho váhou ve všech místech upevnění plechy znatelně prohýbají a například mezi horní částí case a zadním plechem tak vzniká značná mezera. Běžně by toto vyřešila pevná podpěra zdroje nad základní deskou, avšak i ta je zde z onoho tenkého plechu, tedy hýbat si s ní můžete jak chcete a stejně ji hned zdroj ohne zpět dolů.
O tom že výrobce se snažil šetřit na každém kroku výroby této case vás přesvědčí i množství dodávaného příslušenství. Dodány jsou tak pouze šroubky v plastovém sáčku, kterých je však opravdu po málu. Nehledě na to, že se jedná o opravdu měkké nekvalitní šroubky, například distančních sloupků pro připevnění základní desky dostanete pouhé čtyři kusy. Jelikož většina dnešních desek tedy potřebuje alespoň šest, nejlépe pak devět sloupků pro perfektní uchycení, aby při použití větších chladičů nevibrovala, musíte si další materiál dodat ze svých zásob.
Jak tedy bylo již několikrát zmíněno, tato skříň je opravdu jednou z nejlevnějších na trhu a tomu také odpovídá její nízká kvalita provedení. Pokud však někdo pokukuje po co nejlevnější case, je to vcelku vhodná volba, pokud nehodláte case neustále někam přenášet, ale po sestavení ji pokud možno necháte v klidu stát na jednom místě.
Je samozřejmě na zváženou, zda se několik málo ušetřených stovek vyplatí za tak bídnou kvalitu. Kdejaký EuroCase či jiné obyčejné case mají totiž kvalitu provecení o několik řádů vyšší. Samozřejmě pokud si spočítáte náklady za case a zdroj dohromady, může vás také napadnout, že bude výhodnější koupit rovnou nějakou case osazenou zdrojem. Zde je však většinou spíše problém v kvalitě pouřitých zdrojů, které patří mezi nejhorší a nejhlučnější na trhu (jako například v několika recenzovaných EC). Proto i zde byla zvolena ke slušným komponentám varianta kvalitního zdroje a šetřilo se raději na case, který zrovna u této sestavy s pohledem na jejího uživatele tím nejméně důležitým článkem, na kterém bylo nutné šetřit.

Potřebujete zmenšit fany? Žádný problém

18. května 2008 v 0:25
Možná se i vám již někdy stalo, že vám nevyhovoval rozměr zakoupených ventilátorů do vašeho modu. Někdy lze tento problém řešit koupí jiného typu, především pak, když se jedná o rozměrovou odchylku opravdu velkou. Jindy je naopak toto řešení nevyhovující a samotný fan je tak potřeba upravit svépomocí. A právě tak tomu bylo i v případě dnes popisované úpravy.
Při výběru ventilátorů byl dán přesný požadavek na jejich design a dá se tak říci, že jejich rozměry byly až druhotné. Oněmi vybranými ventilátory byly AC Ryan UV Led fan Red. Dokud byly osazeny na chladiči cpu CoolerMaster Gemin II, nebyl s jejich rozměrem sebemenší problém. Ten se však vyskytl přiosazování hardwaru do nové skříně, kde bylo třeba, aby měly ventilátory co nejvíce shodný rozměr jako samotný chladič Gemin II. Tedy přesněji, aby rozměr dvou vedle sebe položených ventilátorů byl co možná nejblíže k 180mm a korespondoval tak s ohraničením odkrytého Gemini. A právě zde se vyskytl náš dnes popisovaný problém, tedy že celkový rozměr námi použitých ventilátorů je 2×92mm, tedy 184mm. Ony čtyři milimetry nám tedy dost překážejí pro naše účely a bylo třeba s tím něco udělat. V souladu se zlepšením designu dvou sousedících fanů se tak začaly jejich rozměry upravovat.
Jak můžete vidět, v původní case byly fany připevněny k chladiči opravdu pouze nouzově, jelikož tam byly jen na chvíli. Upevnění tak zajišťovala oboustranná lepicí páska, kterou byly fany k sobě spojeny a zároveň i přilepeny na rohových partiích k chladiči. Společně s tloušťkou pásky tak celkový rozměr fanů tvořil 186mm.
Abychom se dostali na námi požadovaný rozměr 178-180mm, bylo tak třeba na každém ventilátoru "ubrat" minimálně dva milimetry. Ke slovu tak přišla bruska a na ventilátorech přišly co nejvíce zúžit dvě protilehlé strany. Touto úpravou se však dosáhlo zúžení o pouhý milimetr, což zde nestačilo. Jedna ze stran fanu tak musela přijít zcela pryč, aby se dalo požadovaného rozměru dosáhnout. Na obou fanech tak byla jedna strana odbroušena na stejný rozměr, aby zbylá zaoblení měla stejný tvar a rozměr, díky kterému budou moci být spojena bez nějakého přerušení. Jak tedy takto odbroušené fany vypadají můžete vidět níže.
Po vhodném zabroušení tak nezbývalo než vzniklé plohcy fanů k sobě slepit. Zde je potřeba dávat trochu pozor na to, aby se při lepení násilím fany nestáhnuly k sobě, ale pokud plasty nepřetlačíte sami svou silou, samovolně k tomu jistě nedojde. I přesto, že je jedna strana větráků přerušená, zbytek konstrukce je stále velmi pevný a drží tak stále ve stejné poloze. Pro lepení jsem použil vtěřinové lepidlo, které nevytvoří žádný nežádaný vzhled, a hlavně drží rychle. Doporučuji však používat pouze kvalitní lepidla a ne klasické "vtěřiňáky" jaké koupíte v kdejaké prodejně v malých tubách. Slepené fany již můžete vidět na dalších obrázcích.
A zde již můžete pohlédnout na finální produkt v plné kráse a především v zapnutém stavu. Jak vidíte, mezera mezi lopatkami rotoru je sice minimální, avšak dostatečně velká aby o sebe nemohly zavadit. Vznikl tak velmi pěkný efekt přiblížených lopatek, který vypadá lépe než u normálního usazení dvou fanů vedle sebe.
A zde tedy ještě porovnání vzhledu původních a upravených fanů.
Jak vidíte, touto úpravou lze jednoduše zmenšit rozměry ventilátorů, avšak ne vždy ji lze použít. Pokud se vám do rukou dostanou fany z nějakého opravdu měkkého plastu, nebo s nevhodnou konstrukcí, bylo by po této úpravě nutné zabezpečit polohu středových sloupků v dostatečně roztaženém tvaru, aby nevadily lopatkám. Pokud však budete mít fany obdobné konstrukce jako v mém případě, nemusíte se ničeho takového bát, protože díky pevně spojeným plochám a konsturkci fanu jej nedokážete prohnout ani přiměřeným násilím.

Výroba stříkací pistole svépomocí

18. května 2008 v 0:09
Nejdříve si vysvětlíme princip, jak pistole funguje. Inspiraci jsem čerpal ze stránky http://houmrovyvlaky.wz.cz . Spodní trubičkou je pomocí kompresoru vháněn vzduch do celé "soustavy" . Stlačený vzduch poté proudí přes tlustší injekční jehlu ven. Tlustší prochází zároveň i tenčí jehla, kterou je přiváděna barva. Vzduch nasaje barvu a tlakem ji "rozprašuje". Barva je v injekční stříkačce a tlakem na píst můžeme do jisté míry regulovat i "rozstřik" .
Začneme výrobou trochu jednodušší pistolky. Poslouží stejně jako kovová pistole, ale je jednodušší na výrobu. Zároveň se ale hůře čistí a je mnohem více náchylná na poškození.
Celá pistole je z plastu. Vše co potřebujeme seženeme podstatě v lékárně a v akvaristických potřebách. Nejdůležitější jsou injekční jehly, a to o průměru 0,5 mm a 1,2 mm. Stojí přibližně po koruně. Dále potřebujeme injekční stříkačky. Můžeme vzít o objemu 2 ml, 5 ml nebo i více. Na výrobu budeme potřebovat pouze jednu. Ale při barvení je dobré stříkačky měnit, aspoň jednu na každou barvu. Vše , i s kompresorem, bude propojeno akvaristickou hadičkou rozměry 6/4mm.
Přejdeme k samotné výrobě. Nejdříve si uřízneme ze stříkačky "konec". Je to vidět na obrázku. Musíme ho zabrousit pod úhlem a vybrousit žlábek.
Poté vteřinovým lepidlem pevně slepíme uříznutý konec k obalu od jehly 0,5 mm, kde již máme vyvrtaný nebo vybroušený otvor.
Doporučuji lepit blíže k roztáhnutému konci, než mám já. Necháme pořádně vyschnout a můžeme se pustit do seříznutí krytu.
Když nasadíme jehlu do krytu, seřízneme tak, aby nám koukal přibližně 3 mm kousek jehly.
Z odříznuté části odřízneme vršek. Do něj musíme udělat nějak dirku o průměru 1,2 mm. Já jsem nahřál zbylý kousek jehly a plast sem roztavil. Potom zasuneme jehlu 1,2 mm a zakápneme lepidlem.
Teď si ukážeme výrobu kovové airbrush pistole.
Nejdříve musíme nakoupit materiál na výrobu. Potřebujeme hlavně mosazné trubičky o vnějším průměru 4 mm. Moje měla sílu materiálu 0,5 mm a stála asi 45 Kč. Koupeno v Pardubickém OBI.
Dále musíme sehnat akvaristické hadičky. Na spájení se samozřejmě hodí pájka, kalafuna a cín. Potom potřebujeme zase jehly 1,2 a 0,5 mm. Hodí i vteřinové lepidlo.
Postupujeme jako u plastové pistole. Na kratší si vybrousíme žlábek, aby lépe sedla na delší trubičku. Trochu ji i zkosíme. Na delší si vybrousíme dirku. Poté můžeme pevně spájet.
Na konec trubičky vyřízneme otvory do kříže. Nejlépe je to vidět na obrázku. Do nich příde zasadit jehla.
Musíme si pečlivě rozměřit, kam až sahá jehla a zase platí, že má koukat přibližně 3 mm přes. Přebytek trubičky uřízneme. Do "kříže" již můžeme zasadit jehlu. Zakápneme vteřiňákem.
Dopředu musíme sehnat nějaký vhodný kus plastu. Můžeme i použít uříznutý konec obalu na jehlu. Doprostřed vyvrtáme/ vypálíme otvor na 1,2 mm jehlu.
Poté zalepíme jehlu do otvoru a nasadíme na tenší jehlu. Přilepíme a upravíme podle potřeby.
Já používám doma vyrobené pistolky k barvení plastikových modelů. Naprosto mi to vyhovuje. Barvy používám značky AGAMA a ředím ředidle S6006. Poměr ředění dávám většinou 1:1. Ale je to spíše o tom, jak je barva hustá, chce to zkusit.
Na ukázku, jak airbrush stříká, dávám obrázek německého bombardéru Heinkel HE-111……
A na závěr foto dvou nově vytvořených pistolí.
Bárty
Malý update pistole nám zaslal Bartik333